Květnová cesta, to byl fakt nářez. 1800 kiláků v jednom tahu je docela bomba a počítejte s tím, že navigace se s vámi rozloučí hned za Sofií. Pruda na hranicích Maďaři-Srbové nám zase připomněla, jak rychle zapomínáme :-). Kdekoliv jsme vylezly z auta, vzbuzovaly jsme nesmírný údiv, jako že samotný holky s dětma na výletě v Bulharsku a ještě navíc v době, kdy se nekoupou ani Norové – tohle všechno dohromady nás na každé hranici činilo krajně podezřelými. Cestu jsme zvládly za 25 hodin a měly toho plný kecky. Viano nás nezradilo, gauč na terasu jsme dovezly a dokonce si užily i relax na pláži zalité sluníčkem, zatímco doma v Čechách bylo arktické okénko. Nicméně cesta v jednom zátahu zůstane neopakovatelným zážitkem a příště si stopro uděláme pauzu v Bělehradě. Teďka v červnu je to tu romantický a voňavý. Všechno ve městečku se začíná připravovat na sezónu, pomaličku to tady ožívá. Moře je průzračný, úžasný a teplý. Na pláži pár lidí. Zvláštní atmosféra, zase jiná tvář Hermes.