Dana

2014 JACHTAŘI, MOTORKÁŘI A SPOL.

Fantazie! Motorkáři přijeli do Careva přes Albánii a řecko-bulharské hory. Další kamarádi přiletěli a další přijeli autem. Je nás tu pěkná kopa. Ukazujeme jim reálné Bulharsko, jezdíme na výlety, na pláže, na čerstvé ryby, pijeme pivo na jachtě. Je nám tady dobře. A utíkáme z resortu pryč. Vlastně se to tady dost změnilo. Staví se nové komplexy, turistů přibývá, komornost Careva se pomalu stává minulostí. Nad naší pláží, kde jsme se opalovali nazí, se staví apartmány. Na pláži Arapaya jsou nové kempy a nadupáno lidma. Má to logiku, expanze turistiky proniká i na tenhle kousek zapomenutého bulharského jihu. Jsme nadšení z pláže Varvara, která je jenom kousek od Careva. Do skály zasazený dřevěný bar vedou místní mladí lidé. Výborná muzika, koktejly, sezení v pytlích a průzračné moře. Tohle nemá chybu a jezdíme sem čím dál tím častěji!

2013 PES U MOŘE

Máme terénní auto, naloženého psa a jedeme! V resortu působíme šok, ale já si říkám: Když nebude štěkat na sousedy, kadit na božské trávníky a klepat chlupy u bazénu, nikomu přece nemůže vadit. Tak to taky bylo a Baruna se stala miláčkem Hermes. Chodila s námi všude, plavala v moři, jezdila na lodi, běhala po divočině. Zjistili jsme, že bulharský vztah ke psům funguje ve dvou rovinách – buď psy extrémně milují nebo se jich šíleně bojí. Nic mezi tím. Bylo zvláštní jet se psem ve výtahu. Češi psa ani nevnímali, Bulhaři byli buď ochromení strachem a vystupovali při první možné příležitosti anebo vřeštěli nadšením, ptali se na rodokmen, ukazovali v mobilu svého psa a chtěli se kamarádit. Pro nás zvláštní situace.

2012

Nová dálnice z Plovdivu do Burgasu zkrátí cestu o 2 hodiny. Poslední kus dálnice na trase staví Srbové na hranicích s BG. Komfort jízdy nemá chybu. Teda, pokud na srbsko-maďarských hranicích nenarazíte na Turky, kteří se vracejí do Německa. Pak zažijete peklo. Našli jsme malou objížďku a vyhneme se hlavnímu tahu na hranicích. Testujeme to. Je tam taky super hotýlek na přespání. A termální bazén jako bonus.

2011 TRIP DO HOR

Letos jsme vyrazili autem s plánem podívat se do bulharských hor a třeba ještě někam víc. Měsíc prázdnin utekl natošup a my viděli zajímavá místa, která jsme pro vás nafotili, mrkněte do fotogalerie. Hlavní město Sofie nás nijak extra neuchvátilo, na rozdíl od Varny, která je opravdu úžasná, neméně pak zdejší Delfinárium. Blízko Varny jsou tzv. Pobiti kameni, jakýsi kamenný les z pískovcových útvarů, bláznivě roztroušených na velkém prostoru. Stojí za to vidět. Překvapilo nás, že cesta z Burgasu do Varny vede podél pobřeží a přesto se klikatí docela vysoko v horách.

Na ježdění po Bulharsku to chce džíp a pevné nervy. Jak sjedete z nové EU silnice na místní komunikaci, obvykle je prošpikovaná džuznama jak hrom. Určitě to chce zvolnit. V horách jsme se takhle klikatili do údolí nekonečných 70 kilometrů. Ale to k dobrodružství patří! Viděli jsme úžasná jezera Dospat a Batak, jeskyně Ďábelské hrdlo, starobylou vesničku Široka Laka, projížděli jsme krásnou a divokou přírodou, cesta se klikatila do neskutečných výšek, abychom pak zase sjížděli do kaňonů, kde v dravých řekách chytají chlapíci ryby.  Lyžařské středisko Pamporovo servíruje lyžařům luxus a dimenzi nových penzionů a ski-resortů. Leží blízko Plovdivu, což je město, které v sobě ukrývá ostrůvek historie, starobylé uličky s dřevěnými domy v kopci, dole pak pulsující město s pěkně upravenou pěší zónou. Projeli jsme stovky kilometrů a poznali Bulharsko zase z jiné strany. Bylo to pěkné. A bezesporu i dobrodružné.